- Podrobnosti
- Zobrazení: 6271
V pátek 14. prosince zazněl v koncertním sále Společenského domu Casino další z abonentních koncertů. Byl zajímavý hned dvakrát. Sólistou koncertu byl pražský klarinetista Jan Budín, profesor na Konzervatoři J.Deyla. Tato škola se věnuje výchově zrakově postižených hudebníků. Sám Jan Budín je absolventem této školy. Zajímavou osobností nesporně je – je prvním absolventem této školy, který se dokázal prosadit na pražské AMU a poté v koncertním životě. Má za sebou vynikající výkony na tak prestižních koncertech, jako je komorní cyklus koncertů České filharmonie, spolupracoval mj. s pražským FOK nebo se Symfonickým orchestrem českého rozhlasu. Je také vyhledávaným hráčem komorním, ke spolupráci si ho vybrali členové uznávaného Panochova kvarteta, s tímto souborem natočil CD komorní hudby F.V.Kramáře. Koncert Es dur F.V. Kramáře byl také na programu koncertu v pátek a v Casinu zazněl ve výborném provedení, ZSO řídil prof. Radomil Eliška.
Druhou významnou událostí, pro ZSO zásadní a bohužel i trochu 
smutnou, bylo loučení se s vynikajícm koncertním mistrem Fumihito Teradou. Tento nesmírně pilný a precizní japonský houslista zastával funkci koncertního mistra několik let. Mnohé jeho sólové výkony jistě zůstanou posluchačům v paměti, nezapomenutelný byl například jeho výkon na novoročním koncertě 2007 v Tirschenreuthu. Na pátečním koncertu se s ním rozloučili nejen kolegové a šéfdirigent ZSO Michael Roháč, ale také zástupci města Mariánské Lázně. Po přídavku ( ten byl pro sólistu překvapením a pan Terada jen opět dokázal své kvality) se odstupující koncerní mistr dočkal vřelého potlesku nejen od nadšeného publika. Fumihito Terada bude pokračovat na základě vítězství v konkurzu jako koncertní mistr v Nagoji v Japonsku.
- Podrobnosti
- Zobrazení: 6309
V životě každého člověka se střídají věci příjemné s těmi méně příjemnými. Pokud jsme na vrcholu sil a v centru dění, cítíme
se dobře . Čas je však neúprosný a tak každého z nás čeká odchod do ústraní. S věkem přicházejí většinou i další těžkosti a strasti. Proto osobně považuji možnost setkat se s bývalými kolegy za významnou pro všechny zúčastněné. Podpora této aktivity ze strany Unie orchestrálních hudebníků je zásadní, proto i letošní setkání mohlo proběhnout hezky a ke spokojenosti všech zúčastněných. Dík za to patří organizátorům - členům výboru Unie v Zso.
- Podrobnosti
- Zobrazení: 6321
Violoncello není nástroj nikterak exotický, v orchestru má své pevné místo a i v hudebních školách se na něj děti poměrně běžně učí. Avšak slyšet špičkový výkon – jak co se týče zvuku, tak i techniky a výrazu – to již tolik obvyklé není. O to více byla přínosná návštěva sólisty Lukáše Pospíšila, který vystoupil se Západočeským symfonickým orchestrem Mariánské Lázně v rámci abonentního koncertu A2 v pátek 23.listopadu ve Společenském domě Casino.
Tento skvělý sólista (mimochodem nehrál s mariánskolázeňskými symfoniky poprvé) je v současné době koncertním mistrem skupiny violoncell v Pražské komorní filharmonii. Studoval na pražské AMU a ve Vídni, u významných pedagogů (M.Sádlo, A.May), zúčastnil se nejrůznějších soutěží, koncertuje sólově též v zahraničí. Do Mar.Lázní přivezl Variace na rokokové téma, známou violoncellovou kompozici P.I.Čajkovského. Naprosto dokonalý výkon tohoto skromného sólisty publikum po právu ocenilo mohutným potleskem a voláním „bravo“. Večernímu koncertu předcházela však ještě jedna důležitá akce: na dopolední generální zkoušce probíhalo natáčení této skladby, neboť pan Pospíšil si vybral právě ZSO k spoluúčasti na svojí demo-nahrávce! Nezbývá než si přát, aby byl tento skvělý sólista u našeho orchestru stálým hostem.
Violoncellovým Variacím předcházela baletní hudba z „Rosamunde“ F.Schuberta a po přestávce si mohli posluchači vychutnat oblíbenou Symfonii č.40 g-moll W.A.Mozarta.
(ksch)
- Podrobnosti
- Zobrazení: 6323
do sálu přiláká.Tento cyklus šesti symfonických básní Bedřich Smetany vznikal v letech 1874-79 a má kromě své obrovské hudební hodnoty ještě několik dalších rozměrů: popisný, historický a vlastenecký. Vlastenectví bylo u Smetany ohromně silné (logicky dáno dobou) a chtěl jej nějak uceleně vyjádřit. Využil spojení bohaté české historie a překrásné přírody, kterou velmi silně vnímal, a promítl tato témata do hudby. Není snad dokonalejšího hudebního obrazu řeky, než je jeho Vltava (a cenné hudební zobrazení historie - dnes již neexistujících Svatojanských proudů) nebo bohaté symfonické zachycení krajiny v básni Z českých luhů a hájů. Sám Smetana k úvodu této básně říká: „Vstup je jako mocný dojem, když do kraje se vstoupí.“ Avšak posluchač má možnost ponechat prostor vlastní fantazii, jak Smetana sděluje: „Každý může ze skladby té si vykreslit, co mu libo…“
Vyšehrad, Šárka a Tábor jsou považovány za skladby tematicky se obracející k minulosti (lze tu obdivovat hudebně dokonale zobrazený královský majestát Vyšehradu anebo ženskou rafinovanost boje v dívčí válce či husitské tažení), závěrečný Blaník je propojením všeho: historie legendy Blanických rytířů, popis kvetoucí krajiny pod Blaníkem a vlastenectví, které věří v budoucnost národa a podle pověsti v pomoc těchto rytířů. (Však také za 2.světové války němečtí okupanti provozování Blaníku pod trestem nejvyšším zakázali, avšak vlastenectví českých hudebníků ve spojení s genialitou Smetanovy hudby dokázalo tento zákaz obejít: předposlední báseň Tábor končí totožným hudebním motivem, kterým začíná Blaník – Smetana chtěl vyjádřit historické tematické propojení. Zmíněné válečné provedení tohoto využilo a obě básně plynule spojilo, sázeje na neznalost Němců…) Dodnes se obě věty hrají takřka bez přerušení…
Letošního provedení se ujal hostující dirigent, prof. Vít Micka, který působí na pražské AMU a kromě pedagogické činnosti a dirigování rovněž komponuje. Před ZSO nestál poprvé, hudebníci jej znají i jako pedagoga - v minulých letech pravidelně přijížděl hostovat i se svým studentem.
Dlouhotrvající potlesk spokojeného publika byl jednak důkazem, že Smetanova hudba má posluchačům co říci i v dnešní moderní době, a také byl zaslouženou odměnou pro hudebníky, pro něž je provozování Mé Vlasti – i přes její náročnost – také svátečním koncertem.
(ksch)
- Podrobnosti
- Zobrazení: 6848
Po letních prázdninách, během nichž mariánskolázeňští symfonikové pořádali koncerty zejména pro lázeňské hosty, nastal čas pro další abonentní sezónu ZSO. Tato, v pořadí již třetí, zachovává schéma předchozích (řada A „prestižní“, řada C „symfonický populár“, řada obměňující se – letos nazvaná V „vítr vane“, věnovaná dechovým nástrojům, dále oblíbené koncerty pro děti a rodiče a koncerty mimořádné).
Předposlední zářijový pátek se tento velký abonentní cyklus rozběhl, právě koncertem z řady „A“. Pan místostarosta a předseda Správní rady ZSO J.Chval zahájil večer důstojným projevem a pak již dostal slovo orchestr, veden svým šéfem, M.Roháčem. První na programu byla skladba mladého českého autora Jana Hory, s názvem Pláň. Pravidelní návštěvníci koncertů neslyšeli jméno skladatele poprvé, ZSO skladby tohoto autora pravidelně premiéruje. Po této kompozici zazněla suita „Karelia“ od finského skladatele Jeana Sibelia. Je to jedna z mála jeho skladeb, která nemá těžce melancholický a zádumčivý charakter, ale naopak vyznívá optimisticky až žertovně.
Vrcholem večera byl ovšem velikán ruské hudby, P.I.Čajkovskij a jeho slavný klavírní koncert č.1 b-moll. Nesmírně obtížný koncert by ovšem nevynikl bez skvělého sólisty, a tím mladý český klavírista Martin Levický bezesporu je. Narodil se v roce 1986. Studoval na Gymnáziu Jana Nerudy s hudebním zaměřením. V současnosti je posluchačem konzervatoře v Plzni a Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze ve třídě prof. Petera Toperczera. Zúčastnil se mnoha mezinárodních klavírních soutěží, například Amadeus Brno 1996 - 1. cena, Virtuosi per musica di pianoforte 2000 - 1. cena a titul absolutního vítěze, Pražské jaro 2004 - čestné uznání a cena pro nejúspěšnějšího mladého účastníka. Dále např.1. cena na Prague Junior Note v r. 1998 a vítězství v soutěži o stipendium firmy Yamaha v r. 2005. Byla mu také udělena cena za nejlepší provedení skladeb L. Janáčka a A. Schönberga v rámci festivalu Prag-Wien-Budapest v rakouském Badenu. V roce 2002 absolvoval letní studijní pobyt v Sewanee-Tennesee v USA, kde na základě vítězství v konkurzu vystoupil se symfonickým orchestrem v Sewanee Festival Orchestra.
Jeho Čajkovskij měl především velký nadhled nad celým dílem, technickou brilanci a obrovský hudební prožitek. Právem publikum nechtělo sympatického mladíka pustit z pódia a vyžádalo si potleskem ještě přídavek.
Věřme, že tento úspěšný začátek předznamenal celou abonentní sezónu a mariánskolázeňské publikum uslyší mnoho skvělých sólistů a mnoho krásných koncertů v podání „svého“ orchestru.
(ksch)
