Jako každoročně se v druhé polovině srpna konal v Mariánských Lázních festival Fryderyka Chopina. Zahajovací a závěrečný koncert měl jako tradičně „na starost“ Západočeský symfonický orchestr. Na úvodním koncertě 18.8. zazněla pod taktovkou prof.Radomila Elišky Schubertova „Nedokončená“, následně skladba F.Liszta „Les Préludes“ a po přestávce Chopinův klavírní koncert f-moll se skvělou polskou sólistkou Ewou Poblockou. Prof.Eliška, který je kromě působení na pražské AMU čestným šéfdirigentem Sapporo Symphony Orchestra (SSO), dovedl mariánskolázeňský ZSO k velkolepému výkonu, který dodal slavnostnímu zahájení ten správný lesk.
 Bohatý (vesměs klavírní) program celého týdne, ozdobila ve středu Pražská komorní filharmonie se sólistou Štěpánem Kosem a závěr (25.8.) patřil opět mariánskolázeňským symfonikům.
       Polský dirigent Pawel Przytocki neřídil ZSO poprvé, jeho precizní přístup symfonikové už zažili. Gruzínská klavíristka Irina Vardeli přednesla Koncert pro klavír e-moll F.Chopina křehce a s grácií. Tento slavnostní závěrečný večer navíc snímal Český rozhlas 3 Vltava, takže posluchači mají možnost si – podle slov rozhlasového technika – tento koncert znovu vychutnat v průběhu října ze záznamu.
           (ksch)

      Letní část koncertní sezóny Západočeského symfonického orchestru je v plném proudu a pravidelné „symfonické pátky“ jsou v Mariánských Lázních jistě již hudební jistotou. Nejinak tomu zso_letobylo i 22.6., kdy bylo navíc na programu večera velmi stylově přímo „Léto“.
      Italský skladatel Antonio Vivaldi (1678-1741) patří k „hvězdám“ na poli vážné hudby, jeho skladby jsou často hrané a posluchačsky oblíbené. Soubor čtyř houslových koncertů Čtvero ročních období jistě není třeba nijak zvlášť představovat, toto dílo patří k nejhranějším vůbec. Právě první dva koncerty z tohoto cyklu, Jaro a Léto, přednesli mariánskolázeňští symfonikové, sólového partu (a zároveň vedení orchestru) se ujal koncertní mistr ZSO Fumihito Terada. Jeho výkon i doprovod orchestru ocenilo publikum po právu mohutným potleskem.
      Jinak se tento večer nesl v romantickém duchu. Zahájil jej Slovanský tanec č.1 A.Dvořáka, po přestávce si mohli posluchači vychutnat část z baletní suity Louskáček P.I.Čajkovského a výběr částí z Bizetovy opery Carmen. Slavnostní tečkou se stala Smetanova Vltava. Zcela zaplněný sál Společenského domu Casino pak neutuchajícím potleskem přiměl hudebníky k přídavku, kterým byl Dvořákův Slovanský tanec č.8. Příchod léta byl uctěn vskutku důstojně a orchestr jen znovu potvrdil svoji nenahraditelnou roli, kterou na zdejším kulturním poli zastává.
               (ksch)

      Ať už nadpis článku vyvolává u čtenářů nejrůznější představy, není na něm nic nepravdivého ani skandálního. Čarodějná láska (El amor brujo) je totiž název skladby španělského autora Manuela de Fally (1876-1946) a mariánskolázeňští symfonikové představili tuto zvukově barevnou kompozici svým posluchačům v pátek 1.června.falla_soliste
      M.de Falla byl španělský skladatel a klavírista, studoval v Madridu. Věnoval se studiu španělského folkloru, což rozhodujícím způsobem ovlivnilo jeho tvorbu. V roce 1907 se usadil v Paříži odkud podnikal koncertní turné po Evropě, poté se usadil v Granadě. V roce 1940 emigroval do Argentiny, kde zemřel. Proslavil se zejména baletní hudbou s altovým sólem, a to ve dvou skladbách: Třírohý klobouk (1917) a  Čarodějná láska (1915), velmi známá je také symfonická kompozice Noci ve španělských zahradách (1916). Hudbu k baletu Čarodějná láska napsal pro slavnou cikánskou tanečnici Pastoru Imperio a její předlohou se stala cikánská legenda z Andalusie, která zpracovává nesmrtelné téma lásky. 
     

Hned dva skvělé koncerty pro sólový nástroj s orchestrem připravil Západočeský symfonický mio_sakamotoorchestr svým posluchačům na pátek 11.května 2007. Prvním byl Mozartův klavírní koncert d moll KV 466. Sólový part bezchybně přednesla japonská klavíristka Mio Sakamoto. Mozartovy klavírní koncerty jsou pozoruhodné, zejména ty, které psal skladatel ve zralém období. Bohatě využívá dechové nástroje, časté jsou na svojí dobu odvážné harmonické postupy. Sólový part klavíru není lacině efektní, ale spolu s orchestrem tvoří dokonalý celek. Na hráče klade nemalé nároky, vyžaduje precizní a komorně přesné provedení. Sólistka pátečního koncertu odvedla výborný výkon a Mozart v jejím podání zněl přesvědčivě. Vrcholem večera bylo provedení Čajkovského houslového koncertu. Vynikající český houslista Pavel Šporcl strhujícím způsobem přednesl dílo, které právem patří k nejčastěji uváděným houslovým koncertům vůbec. Konzervativnější publikum zejména z řad zahraničních posluchačů bylo jistě překvapeno netradičním zjevem chlapíka s modrými modre_houslehouslemi. Po prvních tónech však bylo každému jasné, že mimořádný zjev bude překonán mimořádným výkonem. Orchestr i dirigent měli nesnadnou úlohu být vynikajícímui sólistovi rovnocennými partnery. To se podařilo - a tak posluchači hned tak na zahajovací koncert 200. lázeňské sezony nezapomenou...      ( více fotografií..)

      Hudba finského skladatele Jeana Sibelia (1865-1957) není v našich končinách moc často uváděná, a proto na ni nejsou posluchači (ale ani hudebníci) příliš zvyklí. Tento fakt se pokouší měnit šéfdirigent Západočeského symfonického orchestru Michael Roháč, který je velkým solista_velvyslanec_dirigentobdivovatelem Sibeliovy hudby a jeho skladby pravidelně zařazuje do abonentních řad ZSO.
      Právě taková situace nastala v pátek 27.4., kdy byl hudbě tohoto autora věnován celý koncertní večer – jako pocta k 50. výročí jeho úmrtí. Samotnému koncertu předcházela o hodinu dřív dirigentova přednáška (mimochodem až nečekaně hojně navštívená), na níž se M.Roháč pokusil posluchačům slovem i ukázkami u klavíru přiblížit Sibeliovu symfonii č.7, kterou o něco později slyšeli v podání mariánskolázeňských symfoniků.
      Úvod koncertu patřil Sibeliově Romanci C-dur pro smyčce, po níž následovala již zmíněná symfonie. Ta je specifická nejen svojí formou – celá je jednovětá – ale také prolínáním hudebních motivů, jejich atypickým hudebním rozvojem - jakýmsi „vyrůstáním ze semínka“, řečeno slovy M.Roháče. S touto nesnadnou skladbou se orchestr popasoval se ctí a přednáškou poučení posluchači po právu ocenili kvalitní výkon hudebníků.
      Po přestávce přišel na řadu Sibeliův houslový koncert, který virtuózně přednesl za doprovodu „svého“ orchestru koncertní mistr ZSO Fumihito Terada, jehož houslové umění s každým sólovým koncertem stoupá. Toho si povšimlo nejen publikum, ale také čestný host večera, pod jehož záštitou se koncert konal, finský velvyslanec, pan Jorma Inki (na snímku spolu se solistou a dirigentem, více ve fotogalerii).
      Pan Inki byl na koncertě ZSO již před několika lety, a proto mohl s odstupem času srovnávat. Na slavnostním setkání po koncertě se pochvalně vyjádřil nejen o kvalitách F.Terady, z kterého roste – cituji: „sólista světového formátu“, ale také o stoupající umělecké úrovni západočeských symfoniků. Toto hodnocení je dvojnásob cenné v podmínkách (zvl.ekonomických), ve kterých hudebníci pracují a tvoří. Pan velvyslanec popřál orchestru do budoucna možnost rozšířit řady zejména u smyčcových nástrojů, aby bylo možno lépe provozovat více velkých symfonických koncertů. Věřme, že zástupci mariánskolázeňské radnice, kteří se krásného setkání po koncertě také zúčastnili, budou „svému“ orchestru v tomto nápomocni.
               (ksch)

Další informace